Christian Fennesz se pohybuje na evropské electro-ambient scéně již řadu let, konkrétně jich od jeho úspěšného debutu Hotel Paral.lel uběhlo již deset. Možná proto, že z Rakouska by kamenem do Prahy jednoduše dohodil, bývá častým návštěvníkem pražského festivalu Stimul, či Sperm, ať už jako samotný tvůrce hluku, nebo po boku s anglickým gramofonovým průkopníkem Philipem Jeckem, či s členem finských PanSonic Mikou Vainiem. Není tajemstvím, že ve výročních žebříčcích renomovaných hudebních časopisů se každoročně objevuje na předních pozicích, o to větší jsou očekávání od zatím posledního černomořského přírustku.
Dva roky čekal rakouský laptopový král Christian Fennesz se svým dalším sólovým albem, které již tradičně vychází pod hlavičkou renomovaného londýnského vydavatelství Touch, kde se Jon Wozencroft pečlivě stará, aby své experimentuchtivé posluchače nezklamal. Na bezmála hodinové desce se Fennesz dotýká již osvědčených prostředků z předchozích Venice, či Endless Summer, proto můžeme být opět svědky fascinujícího splynutí jemného kytarového zvuku a rozlehlých ploch Field Recordingu, které Fennesz spojuje v lehce plynoucí ambient. Black sea je v mnoha ohledech klidnější a vyrovnanější než předchozí projekty, ze sporadických kytarových pasáží dostává Fennesz po letech opět kytaru do popředí, aby dokazovala jak blízko je od nelibozvuku rušných ulic, vrtaček, továren přirozená harmonie. Od prvního chcechotu racků v úvodní Black Sea až po relaxační Saffron Revolution stačí Fennesz převyprávět příběh jednoho moře. Podobně jako u Venice se jedná o celek působící jako pohyblivý obraz, či lépe řečeno o zvukové svědectví mnoha plovoucích obrazů. Black sea není převratným dílem ve Fenneszově kariéře, je jen pokračováním kdysi započaté poctivé práce.
http://rapidshare.com/files/166203321/fbs.rar
