v devětpatnáct odjíždím

tajná léta

.z konců kolejí

.

.

ze vzpomínek nejraději:

.jen jemný obrys lžičky

.

.

.

modrá na Tobě

o autorech mnohých

I.

.

vzájemné křiky

umocněné

nadrealitou

.

autor popisuje

chlapce

v loďce

.

.

II.

.

prost těla

-

obraz

kostkovaný

.

.

III.

.

dívka

koupající se v

jablkách

přičemž vlasy

rozpuštěné

-sahající až na podlahu

poodhalují

nahotu v listopadovém

listu

Pro vody

Jsem prostý
stejně jako vody

i vlny jsou zapletené.

Představy plné chudoby
téměř jako modlitba


téměř

...

/léto 2006 (snad??)/

Odkrývej záclony pomalu,

Projdeš dlouhou chodbou

Cesta

Opři se o kašnu

Omoč špičku prsteníku

rtuť

Pohlédni mi do očí

TA, co miluji

TA, co miluji

Miluji

Vazba

nemám Tvé řádky
bez lítosti

často se vracím
do dávnodob

nemám Tvé řádky
již ne

Jeníkovu /věnováno/

I

47

47

36

58

x0

x9

Čisté jsou okapy

Po deštích zimních

Když všichni tlí

Kapky se z tašek nesvlíkaly

Kočky jdou spát hladové

Mlčíš tichem, probouzíš se v hodinách

Otvíráš slepicím

Kompletuješ samotářskou duši

II

Po příjezdové cestě

Opařené brambory

-

Včasné mrákoty, probuzení

-

Musíme jet do lesa a vysekávat

nálet.

Šedá mlha mezi borovicemi

Modrají,

Teď chodím v blátě, teď to nevadí

Pařezy jsou vybydleny

III

Poslyš, příběhy

vedví se rozbíhající

odděl hlízy

od jedu

pak s čistýma

rukama můžeš vkročit

v síň

IV

Pes vyl

kočky, co předly,

drápy po linu

zasouvají zpět

- v samozřejmosti.

v předsobotí

je slyšet

sykot nožů

V

Logr, hliník

chladnou

tři dlouhé věty

skrz Kavkaz

zbytečnost

loučení

logr, hliník

Zníš mi

Utíkají dlouhé mraky
modra.

Když jsem si vzpomněl na
starou lásku,
klesly mi tváře hněvem.

skrze mraky nad okny
tak divně tmavá

jako bych stále žil

A večer

v předsíní, stejně tak jako
v kuchyni jsou kvetoucí
květy muškátu.

Myslím, že rudá je právoplatným
soudruhem samotného bytí

Když večeru skrz ní čeří zraky
svit sluneční